Hezké páteční odpoledne 🙂
Tuto neděli jsem se se spolužačkou zúčastnila konference Dialogem ke zdraví II v IKEMu. Na programu byla žhavá témata z oblasti výživy a já jsem se moc těšila na diskuze a nové informace!

A protože se tato témata často objevují v článcích na internetu, ráda bych se s vámi podělila o informace z konference.

V příštích několika článcích (píšu článcích, ačkoliv jsem původně myslela, že to bude pouze jeden článek, ale je toho nějak víc a aspoň si každý najde to, co ho zajímá 🙂 ) si tedy můžete přečíst moje postřehy z konference. Co se řešilo, jak to probíhalo a jaké mám dojmy. Doufám, že to budou užitečné nové informace nejen pro vás, ale i pro moje kolegyňky spolužačky, které se účastnit nemohly 🙂

Jaká byla organizace a jak to prostě vypadalo…
Konference se konala v kongresovém sále v IKEMu v Praze. Od 9h ráno byla registrace a o půl hodiny později začala samotná konference.
Takže například já jsem vstávala v 5:15, abych to hezky stihla 😀 Což ještě nění tak strašný, ale pak mi došlo, že mám v IKEMu letní praxi… ouvej. 😀

(A to mám Prahu „půl hodiny od domova“ :D)

Před sálem bylo připraveno několik stánků, např. s čajem, kávou, tyčinkami, ochutnávkou chleba nebo sušeného masa jerky. Měli jsme dost přestávek mezi přednáškami a o každé přestávce bylo přichystané nějaké občerstvení.

Dopoledne to byla jáhlová kaše s malinami, k obědu jsme si mohli vybrat mezi špaldovým a těstovinovým salátem, byly připraveny i dvě verze smoothie a domácí musli tyčinka jako dezert. K svačině potom byla tortilla se šunkou, cottage a zeleninou, která mi asi jako jediná moc nechutnala. Jinak bylo občerstvení na jedničku 🙂

Program
Program byl opravdu nabitý, a možná proto jsme chytali postupné zpoždění 😀

Úvodní slovo měla organizátorka této akce, paní Iva Málková a povídala nám o důležitosti psychologického přístupu v terapii, takže já jsem byla „v sedmém nebi“, protože tohle téma mě hodně zajímá (v minulosti jsem uvažovala o studiu psychologie) a myslím, že v nutriční terapii má velký význam.

Paní Málková se zabývala tím, co jídlo pro lidi znamená, čím se stalo a jak by mělo být chápáno. Vyzdvihovala postupné, malé změny, které sice vyžadují více času a trpělivosti, ale oproti extrémním a přísným omezením to bývají změny trvalé.

No a po tomto krásném úvodu následovalo první téma, kterému se dnes budu věnovat i v tomto článku, a tím je ASPARTAM. 🙂

ASPARTAM

U tohoto tématu se ujala slova jako první paní profesorka Anna Strunecká. Zastávala názor, že  nadměrná konzumace aspartamu je škodlivá. Argumentovala tím, že aspartam stimuluje sekreci ghrelinu, hormonu hladu, což je škodlivé, protože nepřijímáme potravu a tudíž není žádná odpověď hormonu leptinu. Je prý známo, že vzniká leptinová rezistence. Použití slova „je známo“ na mě však nepůsobilo příliš přesvědčivě a tvrzení, že příjem aspartamu způsobuje výkyvy insulinu už vůbec ne. U sportovců, kteří cvičí a nahrazují cukr aspartamem, se podle paní Strunecké často může vyskytnou hypoglykémie a aspartam stojí dokonce i za rozvojem obezity, chuti na sladké a pocitem hladu.
Poslední poznámkou paní Strunecké bylo jak aspartam působí v našem těle:
Aspartam je dipeptid, který se skládá ze dvou aminokyselin: fenylalaninu a kyseliny asparagové a zčásti obsahuje i methanol. Už při teplotě 30°C se rozkládá na své složky, což je právě kámen úrazu. Methanol se v těle metabolizuje na toxický formaldehyd, který je zařezen i mezi karcinogeny a způsobuje leukemii. Při rozkladu aspartamu vzniká i látka zvaná diketopiperazin, která je toxická pro CNS. Navíc je špatná i kyselina asparagová, která působí excitotoxicky v CNS. V neposlední řadě má aspartam vliv i na oxidativní stres.

Jako druhý vystoupil MUDr. Petr Hlavatý. Zaměřil se spíše na metabolismus aspartamu a vědecké studie. Také konstatoval, že ADI (adequate daily intake) aspartamu je 40mg/kg na den a i tak je příjem aspartamu nízký a proto nemůže být jeho příjem škodlivý.

Aspartam je velmi diskutované téma. Díky tomu je aspartam velmi kontrolovaný a zkoumaný. Tím chtěl pan doktor naznačit, že pokud by byla konzumace aspartamu i minimálně škodlivá, toto sladidlo by nebylo povoleno. Proběhl velký počet metaanalýz, které potvrdily bezpečnost používání aspartamu, což bylo ještě několikrát přezkoumáváno.
Poté zaznělo i to, že aspartam obsahuje fenylalanin, což je aminokyselina velmi důležitá, protože díky jejímu příjmu nám například správně funguje štítná žláza, tvoří se melanin a katecholaminy. Na druhou stranu, příjem této aminokyseliny z aspartamu je velmi nízký. V tom si pan Hlavatý lehce protiřečil.

Následovala reakce na tvrzení paní Strunecké o asparaginu, což je excitační neurotransmitter. Pan doktor podotkl, že asparagin se v těle přeměňuje na alanin a oxalacetát a tím pádem vůbec neprochází hematoencefalickou bariérou, takže nemůže působit negativně v CNS.

Asi nejvíce se však mluvilo o methanolu. Je dobré si uvědomit, že methanol se v aspartamu vyskytuje jen z 10%. Zatímco například jeho přirozený výskyt v ovoci je ho mnohokrát vyšší. Stejně tak bylo připomenuto, že methanol je toxický až při koncentracích vyšších než 200mg/l krve. Normální hladina methanolu v krvi je kolem 20 – 30mg/l.
Pokud budeme dodržovat ADI pro aspartam, zkonzumujeme asi 240mg methanolu na den.

Co se týče kyseliny mravenčí, na kterou se methanol metabolizuje, a která je též toxická, pokud se hromadí v těle, pan doktor připomenul, že k metabolizaci dochází celkem rychle a že většinou se zvýší koncentrace této kyseliny v moči, nikoli v krvi, což značí pouze zvýšené vylučování této kyseliny (a to je dobře!).

Pro představu:
1 tableta sladila obsahuje 20mg aspartamu.
Cola light obsahuje 53mg.

Pokud vypijete 2 litry coly denně, dostanete do sebe 1060mg aspartamu.

Pozornost byla věnována i tomu, že aminokyseliny, které obsahuje aspartam, se přirozeně vyskytují i v ostatních bílkovinách a to dokonce ve vyšších množstvích.

Podle zdrojů, ze kterých čerpal pan doktor Hlavatý, nemají náhradní sladidla výrazný pozitivní vliv na redukci váhy. Usoudila jsem, že tyto výzkumy neberou v potaz další faktory a proto se nedá jednoduše tvrdit, zda náhradní sladidla jsou pozitivní či nemají účinek při redukci váhy. A co je velice pravděpodobné, většinou pokud lidé začnou sladit náhradními sladidly, ušetřenou energii „naberou“ někde jinde, protože mají pocit, že toho mohou sníst více, když přece sladili tím sladidlem bez kalorií…
Co se týče diabetu, náhradní sladidla snižují riziko vzniku, což je podle mého názoru zcela logické.

Poslední se ke slovu dostala paní profesorka Jana Dostálová. Pojala toto téma zase z trochu jiného úhlu pohledu, což bylo jedině dobře. Mluvila o ekonomických důvodech, o tom, jak to bylo v minulosti, kdy se s aspartamem sladit začínalo a zmínila i důvody, ze kterých se aspartam používá (diabetes, snížení energetické hodnoty, prevence zubního kazu).

V náhradních sladidlech, potažmo v aspartamu, bychom neměli vidět spásu a náhradu cukru. Primárním zájem by mělo být omezení konzumace cukru jako takového a odvyknutí si na sladkou chuť. Pokud nám to zezačátku nejde, můžeme si pomoci náhradními sladidly, ale postupně bychom měli i od nich ustupovat.
Paní profesorka též zmínila, že aspartam spadá pod přídatné látky, které se označují písmenkem E a trojmístným číslem (konkrétně E951). Tyto látky jsou schválené společností EFSA jako bezpečné.
Dělají se přísné hygienicko-toxikologické testy, kdy se stanovuje ADI a NOAEL, které zaručují bezpečnost. NOAEL je totiž nejvyšší hodnota, při které ještě konzumace dané látky nemá negativní účinky. Z této hodnoty se poté stanovuje ADI (adequate daily intake), který je 10-100x nižší. I tak je prý příjem aspartamu hluboce pod ADI. Podle paní profesorky je tedy konzumace aspartamu bezpečná.
Například pro 80kg člověka by měla být doporučená denní dávka 3200mg aspartamu. Abychom této hodnoty dosáhli, museli bychom vyžvýkat například několik tisíc žvýkaček a podobně. Ostražitost by měla být pouze snad při pití Coca Coly Light ve velkém množství (5 a více litrů denně).

Také bylo zmíněno, že často se sladidla kombinují, například aspartam se kombinuje s acesulfamem a tím se zvyšuje sladivost a snižuje koncentrace sladidel, takže dávka je ještě menší.
Z neznámého důvodu se negativa spojují hlavně s aspartamem, ale máme i jiná náhradní sladidla! (dnes už označována pouze jako sladidla) jako je xylitol, acesulfam nebo sacharin.

V posledních minutách se paní profesorka ještě zmínila o steviol-glykosidech, které byly povoleny až v roce 2011, což je relativně nedávno. Tenkrát se hodně zkoumaly jejich účinky kvůli podezření na negativní hormonální vliv. V některých zemích dokonce není povoleno sladit stévií a nesmí se používat do určitých potravin, například čajů. Stevie je v dnešní době hodně popularizované sladidlo a je považována za nejlepší naproti právě třeba umělým sladidům jako je aspartam nebo xylitol. Hlavní problém asi tkví v tom, že stevie je považována za přírodní (ačkoli se částečně vyrábí uměle) a „umělá sladidla“  prostě nezní tak dobře. Protože prostě co je přírodní, je zákonitě to nejlepší.

Tímto bylo toto téma uzavřeno a rozvinula se diskuze.

Zmiňováno bylo hlavně to, že bychom neměli zvykat děti na sladkou chuť, neměli bychom vidět ve sladidlech spásu, protože často pak nahradíme ušetřenou energii jinde. Paní doktorka Málková také dodala, že důležité je dělat postupné, malé změny, ke kterým zezačátku můžeme sladidla využít a mohou mít pozitivní vliv.

Paní profesorka Strunecká nám nakonec pověděla, že „Všechno, co bylo řečeno, je pravda.“ a že v literatuře najdeme podklady na všechno. No což, vlastně má pravdu. Pokud hledáme v jakékoli literatuře, určitě najedeme podporu i pro některé nepravdy.

Poté ještě paní Strunecká podotkla, že je nejdůležitější odnaučit se sladit úplně, bez sladidel a není reálné čekat, že se aspartam zakáže používat, protože by to znamenalo velkou ekonomickou krizi. Takže bych to tak viděla, že se nakonec všichni shodli. Sladit bychom neměli vůbec.

Paní Strunecká pak ještě poznamenala, že pan doktor argumentoval „kupeckými počty“ a že metabolismus a regulace takto nefungují. Navíc když se prý podíváme na strukturu sacharosy, připomíná spíše DDT a proto paní Strunecká raději zastává postoj předběžné opatrnosti.

Co na to říct. Škoda, že se diskuze neuzavřela ještě před posledními výroky.

Profesorka Dostálová se ještě snažila diskuzi zachránit a řekla, že vždycky záleží na množství.

A úúúplně nakonec se ještě k tématu vyjádřil pan doktor Fořt, který prohlásil „Bůh ví, co to dělá.“ …aspartam má prý určitě psychosomatické efekty.

Takže tak.

To by bylo tak nějak vše, co jsem si z této diskuze poznamenala. Možná jsem něco zaslechla nebo usoudila špatně, za což se omlouvám a pokud by vám něco nebylo jasné, tak se určitě ozvěte do komentářů, budu jedině ráda.
Vaše,
K.