Připouštíte si, že se můžete mýlit? Aneb objektivita a kritické myšlení

Není to tak dlouhá doba, kdy jsem zažila jeden velmi zajímavý týden. Neuvěřitelně navazující sled událostí mne dovedl k (pro mě) hodně převratným myšlenkám a já bych se teď ráda pokusila vám některé z nich předat v tomto článku.

Moje první uvědomění bylo, že zkreslení je všude kolem nás. Nemůžeme se mu vyhnout. Nemůžeme být stoprocentně objektivní už jen z podstaty toho, jak funguje lidská mysl. Jedinou pravdou je, že nikdy nevíme na 100 % co je pravda. Proč? Protože každý z nás vnímá sám sebe a své okolí jinak. Každý máme svou vlastní verzi reality. Každý máme svou verzi pravdy. Hodnotíme subjektivně a subjektivně jsme zase hodnoceni. Jednu situaci dva lidé nevidí stejně, necítí stejné pocity, každý ji budeme vnímat trochu jinak a bude záležet na našem momentálním rozpoložení a na tom, jak nás poznamenaly naše zkušenosti. Co je vlastně pravda? Jsme vůbec schopnit ji někdy definovat nebo najít?

“Vím, že nic nevím.” Tohle je základní uvědomění vedoucí ke kritickému myšlení. Uvědomění si toho, že jak vnímám situaci já neznamená, že ji tak vnímá i ten druhý. Že to co vím nemusí být pravda. Že děláme chyby…

Pokora. 

Pokora, která vede k pochopení.

Moudrý je ten, kdo ví, že nemusí mít pravdu.

Když si tohle uvědomíte, mnohem snáze pochopíte konání druhých. Proč se chovají, jak se chovají. Co je k jejich jednání vedlo? Každý jsme jiný a máme jiné zkušenosti… a taky v některých situacích jednáme jinak nebo je chápeme jinak. Když se nad tímhle zamyslíte, je to obrovsky ulevující. Zkuste se někdy na nějakou situaci podívat z tohoto pohledu, zkuste se na ni podívat trochu kriticky. Jak by ji viděl někdo jiný? Proč ji vidíte tak, jak ji vidíte? Možná když si položíte tyto otázky, začnete chápat spoustu věcí, které se dějí okolo vás i ve vás. Možná začnete chápat, proč se někteří lidé chovají tak, jak se chovají. Proč se vy chováte tak, jak se chováte a co vás k tomu vedlo…minulá zkušenost? Uvědomíte si, že každý má svou verzi pravdy, která za určitých podmínek dává smysl. Pochopíte, že soudíte subjektivně, na základě vlastních zkušeností. Že je možné, že uděláte chybu a neuvidíte to takové, jaké to je. Že se můžete mýlit. Tohle je dost zásadní uvědomění, které vede k pokoře a k pochopení.

Odborník si nemyslí, že je odborník. Připouští si, že se může mýlit.

 

Důvěřuj, ale prověřuj

Často vidíme jen jednu stranu mince. Když vám řeknu, že v dnešní době zemře 50 % lidí na rakovinu, co si pomyslíte?

Troufám si říct, že většina z vás si řekne “Ježiši! To je hrozné! :(“

Ale když vám povím i druhou stranu mince… “V dnešní době zemře 50 % lidí na rakovinu. Před deseti lety to bylo 70 %. (To je obrovský pokrok…)”

…bude vaše reakce stejná?

Dá se říct, že z tohohle pohledu neexistuje jedna jediná pravda. Což mne přivádí na myšlenku, že neexistuje jeden jediný návod nebo univerzální řešení. Každý jsme jiný.

Když vám řeknu, že tento konkrétní lék funguje, že pomohl spoustě lidem se stejným probléme, který máte vy. Vezmete si ho? Budete ho užívat?

Spoustě lidem stačí vědět jenom to a uvěří, že jim lék pomůže.

A co když vám řeknu, že můžete tento lék používat třemi způsoby – buď ho budete brát jednou měsíčně, jednou týdně, nebo každý den. Kterou variantu si vyberete?

Asi vůbec nebudete vědět, kterou, že?

Teď si představte situaci, že kdybyste ten lék užívali jednou měsíčně, dost možná se nic nestane. Pokud byste jej užívali každý den, dost možná to bude mít negativní následky. Ale jenom pokud jej budete užívat každý týden, můžete se vyléčit. (Tímhle chci pouze ilustrovat problém, hodně to zjednodušuju…)

Tady je vidět, jak někteří z nás uvažují. K tomu, aby uvěřili jim stačí třeba jeden případ, kdy něco fungovalo. Místo aby se ptali “Jak to funguje, na jakém principu, proč?” si položí pouhou otázku “A funguje to?” ale nechápou proč a zda je možné to aplikovat na jejich situaci. A to vede ke zkreslení a disinterpretaci a nepochopení.

Snažte se nevidět jen jednu stranu mince, ale i tu druhou. Když si sami začnete hledat něco o zdraví a výživě, určitě narazíte na spoustu odkazů na to, jak vegetariánství, potažmo veganství lidem změnilo život. Jak najednou byli mnohem zdravější, cítili se lépe, atd. atd. Víte… já tuto skutečnost rozhodně nevyvracím. Já tomu dokonce věřím. Jsem si vědoma toho, že lidem veganství, vegetariánství, paleo strava, raw strava či jiný alternativní výživový směr, dieta, cokoliv…pomohlo. Ono to funguje. Ale to, že to funguje nestačí. Musíte se ptát proč to fungovalo? Touhle otázkou změníte celou situaci, protože pokud si ji položíte, obrátíte minci a uvidíte i druhou stranu reality. Poté, co vrchní stranu znáte (to, že to funguje), musíte uvidět i tu druhou, abyste pochopili, na jakém principu to funguje. A když to pochopíte, uvidíte, že ke zdraví a spokojenosti by vás stejně tak jako veganství mohl dovést i správně nastavený jídelníček a celkový pohybový a odpočinkový režim. Bez extrémů. Ovšem s tím rozdílem, že se nevystavujete riziku deficitu živin a poškození na zdraví a oproti nejrůznějším dietám, nepřijdete o tolik peněz a nervů spojených s neúspěchem.

Zkreslení je všude kolem nás. Je potřeba se na věci začít dívat i z druhé strany…

UložitUložit

2 Comments

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*