Něktěří z vás si možná všimli, že jsem na blogu nebyla aktivní asi tak dva týdny… a popravdě, na instagramu to nebylo o nic lepší. Vlastně jsem úplně odložila sociální sítě a mobil schovala hluboko do šuplíku. Jediné, na co jsem jej použila, bylo focení. A musím říct, že mi to dalo hodně a neuvěřitelně jsem si odpočinula. A hlavně… uvědomila jsem si, že sociální sítě k životu vůbec nepotřebujeme a že mne předtím, než jsem na projekt na Kypr odjela, dost konzumovaly. Nyní se budu snažit sociální sítě trochu omezit, protože mi to opravdu dělalo dobře, vyčistila jsem si hlavu od zbytečných myšlenek a soustředila se na přítomnost a řeknu vám – bylo to boží. Ale teď už k samotnému projektu. Protože mi pár z vás napsalo, kde to jsem, co tam dělám, jak jsem se k tomu dostala, atd. rozhodla jsem se opět sepsat článek pro všechny, které by to zajímalo.

Asi před dvěma roky jsem narazila na článek, kde jsem se dočetla o možnostech vyjet na různé projekty skrz program Erasmus+. Jedná se o projekty, které jsou pořádané v podstatě Evropskou unií a různými neziskovými organizacemi. Tyto organizace vyhledávají účastníky na projekty, které jsou vždy na nějaké téma. Například já jsem se zúčastnila projektu na téma Nezaměstnanost mladých lidí v EU, na který jsem vyjela skrz českou neziskovou organizaci Tmelník.

Poté, co vyplníte přihlášku, což je většinou krátký dotazník o tom, proč byste chtěli jet, co děláte, co si myslíte že vám projekt může dát,… čekáte jestli vás do projektu vyberou, nebo ne. Většinou vybírají 4-5 lidí z jedné země. Já jsem se například hlásila už několikrát, ale nikdy mě nevybrali a nebo mi projekt kvůli studiu časově nevyhovoval. Tento rok se mi ale konečně poštěstilo, s čímž už jsem ani nepočítala, takže jsem byla dost překvapená, když mi přišel email s tím, že jsem byla vybrána jako účastník. Počáteční obavy překonalo nadšení a já nakonec vykročila ze své komfortní zóny a vydala se na 10 dní na Kypr mezi lidi, které jsem v životě neviděla. A bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Nechci znít, jako že se vytahuju, nebo něco podobného, ale mluvím k vám opravdu upřímně – nečekala jsem, jak skvělý může být takový projekt a že potkám tak nádherné lidi. Jsem neskonale vděčná za komunitu, kterou jsme společně vytvořili, za to, že všichni byli otevření a přátelští, že se nebáli sdílet i své osobní zážitky a zkušenosti a že jsme se všichni navzájem respektovali a brali takoví, jací jsme. Našla jsem spojení s lidmi, na které jsem dlouho čekala a které jsem si dlouho přála zažít… Doteď mi asi nedochází, co všechno se za těch pár dní událo, ale jedno vím jistě – jsem naplněná těmi nejkrásnějšími pocity, vděčností, klidem, láskou, přátelstvím, radostí, ale i smutkem. V dobrém slova smyslu. Jsem vděčná, že jsem něco takového mohla zažít. Neberu to vůbec jako samozřejmost.

A teď něco málo k programu.

Program projektu YE

Ptáte se, co se tak na takovém projektu vlastně dělá?

V prvé řadě záleží na zaměření, nebo-li tématu projektu. Náš projekt byl například zaměřen na nezaměstnanost mladých lidí v EU. Projekty mohou mít různá zaměření, od kulturních, náboženských, společenských, cestovatelských, podnikatelských až po zdravotnické. Dále jsou různé typy projektů. Některé jsou řekněme “těžší”, více tam pracujete, máte méně volného času a více si toho pravděpodobně i odnesete. Některé projekty jsou “more fun” a odlehčenější. Náš byl asi něco mezi – moc volného času jsme neměli, ale nemuseli jsme ze sebe ždímat vše, program byl spíše uvolněný a přátelský.

Všechny EU programy jsou vedeny stylem neformálního vzdělávání. Co to znamená… Znamená to především to, že nesedíte v lavici ve škole a nedrtíte učebnice nebo výklad vyučujícího bez jediného ceknutí. Naopak, očekává se od vás stoprocentní angažovanost, participace, dobrá komunikace… V programu jsou nejprve různé krátké či delší team-buildingové a seznamovací hry. Ty jsou většinou velká zábava. Po takovém rozptýlení následují simulační hry a aktivity, které mají většinou zobrazit určitou situaci, na které se něco naučíme, která nám předá určitou myšlenku nebo se na ní vysvětlí a ukáže určitý problém. V případě že se nehraje žádná hra, většinou se hromadně nebo ve skupinkách diskutuje o určitém tématu a následně se všem odprezentuje určitý závěr.

Musím říct, že je to mnohem zábavnější, kreativnější a kolikrát názornější, snazší a efektivnější než formální způsob vzdělávání. Samozřejmě jej nelze použít na všechno, ale rozhodně si myslím, že by se neformální způsob vzdělávání měl zařadit mezi to formální. Pro pochopení některých věcí je to velice užitečná pomůcka a oživení výuky.

Nezaměstnanost mladých lidí v EU

Nezaměstnanost mladých lidí v EU je hlavním bodem zájmu celé EU. Některé země uvádějí 40% nezaměstnanost mladých lidí. Na mladé obyvatele je kladen mnohem větší tlak na studium VŠ, které má zajistit lepší uplatnění na trhu práce. Vypadá to ale, že je zde mezera v systému. Vypadá to, že vysoké školy nejsou informované o novinkách a změnách v trhu práce a nestíhají na ně reagovat. Výsledkem je zvyšující se nezaměstnanost mladých (vystudovaných) lidí.

Cílem projektu bylo ukázat si, porozumět a diskutovat o těchto problémech a dozvědět se o způsobech, kterými je možné pomoci zvýšit zaměstnanost mladých lidí v EU.

“Venku je spousta pracovních příležitostí. Avšak není možné je získat pouhým sezením na zadku a neděláním ničeho. Je naše zodpovědnost zvednout se a najít si vhodnou práci.”

Příklad aktivit, kterých jsme se zúčastnili:

1. Simulace fungování společnosti a ekonomiky; životní standard, náklady a plat v zemích EU
2. Problémy v zaměstnání, diskriminace zaměstnance, diskriminace při pohovoru, problémový zákazník apod.
3. Evaluace a diskuze nad problémy školství jednotlivých zemí – často jsme dospěli k podobným problémům
4. Podnikatelský nápad a plán + vylepšení cizího podnikatelského plánu
5. Analýza vlastních schopností a vlastností, uvědomění si vlastností které bychom chtěli mít nebo potřebujeme pro své zaměstnání, volba vhodného zaměstnání, jaké máme cíle
6. Diskuze nad tím, co patří do CV a co ne
7. První kroky, jak začít podnikat, jak být úspěšný…
8. Tvorba magazínu a videí
9. Možnosti, které nabízí EU jako nástroj pro zvýšení zaměstnanosti mladých lidí a pro volbu vhodného povolání

Co mi projekt dal:

• rozhodně jsem se zlepšila v komunikaci s lidmi, naučila jsem se nové způsoby komunikace
• spoustu nových informací z jiných kultur
• jsem ohromě vděčná za komunitu, kterou jsme vytvořili. Za to, že všichni byli milí, laskaví, přátelští a projevili zájem o druhé. Nikdy jsem nic podobného nezažila v žádné z komunit, ve kterých se běžně ocitám. Obrovská snaha, otevřenost, spojení a laskavost nás provázela všechny a celý projekt
• jsem také vděčná za Maria, našeho leadra celého projektu a za jeho moudré myšlenky a cenné postřehy…nedá se to tady vyjmenovat, ale on prostě vždycky uděřil na hlavičku, řekl o co jde, co je třeba udělat..někdy možná až moc extrémizoval, ale předal co chtěl předat. Spoustě lidem myslím otevřel oči. A to především tím, že apeloval na to, abychom vystoupili ze své komfortní zóny a šli naší kariéře naproti, abychom přijali zodpovědnost nejen za to, jakou budeme mít práci, ale jaký bude náš život a že je důležité vědět, co v životě chceme.

Jak se podobného projektu můžete zúčastnit?

Pokud vám je od 18 do 30 let a jste občanem EU, máte nárok na účast na podobném projektu. První, co musíte udělat, je najít si hostitelskou organizaci ve vaší zemi a následně vyplnit přihlašovací formulář na projekt vašeho výběru. Doporučuji přečíst si před přihlášením infopack, kde se dozvíte o čem projekt je, kde se koná, kolik máte k dispozici financí apod. Po odeslání přihlášky čekáte, zda se vám organizace ozve, že vás vybrali či nikoliv.

(ukázka rozvrhu aktivit)

Pokud máte štěstí a vybrali vás, začnete komunikovat s organizací a také s ostatními vybranými účastníky (většinou 4-5 lidí z vaší země). Nejdůležitější věc je, dohodnout se na dopravě a finální návrh přednést organizaci a ona vám předem zakoupí vše potřebné (letenky, jízdenky, zavazadla). Nemůžete si ale vyskakovat z kopejtka, samozřejme neplýtváme a hledáme co nejlevnější varianty transportu (musíte se vejít do přiděleného amount of money od EU; např. na Kypr jsme měli tuším 270 euro na osobu).

Pokud je potřeba, vyřídíte si víza, případně další dokumenty, registrujete se online, že se projektu zúčastníte, pošlete prohlášení organizaci, že kdybyste z vašich osobních důvodů odstoupili a neúčastnili se projektu, hradíte veškeré náklady, pošlete (někdy vratný) účastnický příspěvek a to je vše 🙂

Musím vás ale varovat, nepočítejte s tím, že jedete dovolenkovat zadarmiko…tohle není dovolená. Máte sice ubytování, stravu a dopravu hrazenou, nicméně musíte na oplátku taky něco udělat… a to znamená účastnit se projektu a plně se na něm podílet. S tímhle musíte počítat při přihlašování na podobné projekty, abyste tam jeli s tím, že se chcete něco naučit a poznat nové lidi spíš než cestovat a byli připravení na to, že se po vás bude něco chtít. Předejdete tak případnému zklamání 😉

No a teď už přejdeme k velkému seznamu organizací, skrz které můžete na projekt vyjet (asi nejcennější část tohoto článku :D):

Tak a to je vše. Můžete se ještě mrknout níže na fotky z projektu na Kypru, pokud máte zájem. A jestli se vám článek líbil a přišel vám užitečný, budu ráda, když ho podpoříte lajkem, případně sdílením či komentářem 🙂
Kačí

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit