Poslední dobou čtu hodně v příspěvcích na internetu, zejména na sociálních sítích o jarním depíku. A tak si říkám, jestli ho náhodou nemám taky! 😀 A co vy?

Od začátku letního semestru mám tak nějak krizi. Zkouškové sice proběhlo relativně v pohodičce oproti předešlým a to je u mě fakt velkej úspěch! Takže jsem si říkala, jak je to super, že jsem se polepšila (haha)… No, nevím. Čím víc v klidu bylo zkouškové, tím horší mi přijde tento semestr.

Většinová krize, která přišla na spolužáky v prváku se mi na(ne)štěstí vyhla. A mám takový pocit, že se na mě vrhla právě teď!

První tři semestry jsem měla jakžtakž motivaci, chuť ke studiu a dost pevnou vůli (a nervy!). Ale teď? Mám pocit, že se mi tak trochu sype zem pod nohama… Pro mě i pro moje spolužáky je tento semestr dost obtížný. Školy je strašně, strašně moc (já vím, že to vždycky může být i horší, ale poměrově s ostatními semestry mi to teď přijde nějak ještě horší a to jsem si myslela, že už jsem si zvykla). Co znamená „strašně moc“. To je trochu relativní pojem, který je různý pro každého. V mém (našem) případě to znamená výuka pět dní v týdnu, z toho čtyři dny od rána do večera. Říkáte si „No tak holt něco vynechej a nechoď tam furt, jen na některé předměty.“, jenže to nejde. Veškerá (jako fakt všechno) výuka je s povinnou docházkou. Nevím jak jinde, ale na lékařské fakultě je docela problém třeba i když jste nemocní. A je vám tolik špatně, že se ani k doktorovi nedobelháte. Takže nemáte omluvenku. Takže máte průser.

No, nebudu to tady rozvádět, ale už nás to párkát naprdlo :D, ikdyž ne pokaždý je to samozřejmě tak hrozný. Nicméně více vstřícnosti by neuškodilo 🙂

Asi nejsem zrovna studijní typ. Nebo nevím. Výživa mě hrozně moc baví, zajímá mě to, chci se tomu věnovat a dozvídat se víc. Ale když jsem vyčerpaná ze sezení ve škole, nemám skoro čas na odpočinek, tak nějak nemám ani sílu na cokoli jiného a často ve škole ani nevnímám (a v tom nejsem sama).

Dospěla jsem tedy k závěru, že jsem asi docela citlivá bytost 😀 a potřebuju určitou formu seberealizace. A mít na tu seberealizaci čas. Jasně, můžu si ho přece udělat! Jak jinak. To jsem si taky vždycky myslela… No, když jste FAKT unavení, věřte mi, že si uděláte čas maximálně tak na spánek.

Takže, když se k tomuhle tak nějak přidá ještě vyvrtnutý palec na ruce, naražený koleno, zánět vaječníků, nachlazení, dlouhodobé bolesti zad a zklamání, protože jste měli úplně jiná očekávání (ikdyž s tím už se učím pracovat), tak to trošku na ten depík směřuje 😀

Nebo je to fakt jen jarem?
Nebo to ta „jarní depka“ jenom umocňuje? 🙂

Každopádně už aby to bylo pryč! 🙂 Za chvíli je zkouškový, takže budu mít myslím úplně jiné starosti 😀 a na nějakou depičku už nezbyde čas! Doufám! 😀
Hezký zbytek večera,

K.