Mezi vodopády / Slovinsko

Před čtyřmi lety jsme couchsurfingovali ve Slovinsku u jednoho přátelského páru v malé vesničce Spodnji Otok v Radovljici. Tenkrát nás Eva a Tilen vzali na výlet ke známému slovinskému jezeru Bled s průzračnou tyrkysovou vodou a typickým kostelíčkem na malém ostrůvku. U jezera bylo nádherně a už tenkrát jsem se přesvědčila o tom, že Slovinsko je krásná země s úchvatnou přírodou. A bylo jasno. Jednou se tam musím podívat znovu.

Asi před rokem jsem narazila na internetu na překrásné fotky vodopádů ve Slovinsku a připomnělo mi to, že jsem se tam chtěla podívat. Loni jsme se rozhodovali zda cestovat v Evropě, nebo to vzít přes oceán a nakonec vyhrála Asie (Srí Lanka). Slovinsko tedy přišlo na řadu až letos. Rozhodně ale nelituji, že jsme si počkali a jsem fakt ráda, že jsme jeli v takovém termínu, jakém jsme jeli a ne jindy. Protože nám všechno až neuvěřitelně krásně vyšlo. Počasí bylo na jedničku, nikde nebyl žádný problém, když jsme něco potřebovali, hned jsme to sehnali a dokonce nám úplně přesně vyšlo i místo na kartě do foťáku 😀 Poslední dny jsem si dokonce říkala, že je to nějaký podezřelý, že nám to vše takhle vychází a že se určitě něco pokaká… ale ono ne. Ono to vážně vyšlo takhle parádně. No bylo to prostě boží.

PLÁN CESTY

Po náročném třetím ročníku na vysoké jsem neměla moc energie něco velkého plánovat. Chtěla jsem se prostě jen sbalit a někam jet. Nic neřešit. Takže plán nebyl vlastně skoro žádný. Jak už je to naším zvykem, tentokrát jsme opět tak trochu improvizovali a rozhodovali se hodně spontánně.

Slovinsko je kousek, z Brna je to nějakých 550km, takže jsme volili cestu autem a pojali jsme to jako takový mini roadtrip. Máme octávku combi, takže jsme si vzadu udělali “bejvák” – sklopili sedadla a dali si tam matraci s polštářema a spaní bylo vyřešené. Pak už jsem jen koukla kde se nachází nějaké ty vodopády a přibližný plán cesty z toho nějak sám vyplynul… A jelo se.

Ale to bych nebyla já, kdybych se na poslední chvíli (den před odjezdem) nepodívala do diskuzí na internetu, jak je to ve Slovinsku s campingem (pro případ, že by nebylo kde přespat v přírodě). Takže jsem den přem než jsme měli odjíždět zjistila, že spaní v autě/stanování/spaní pod širákem/prostě spaní ve volné přírodě je ve Slovinsku ilegální. No představte si to zděšení 😀 začala jsem se bát, že se nám celý plán rozpadne…

Takže jsem se pěkně vystresovala, co když nás tam chytnou cajti, protože jsem se v diskuzích dočetla, že někoho i nachytali a dávali dost nemilosrdné pokuty a když člověk neměl na zaplacení, šel i k soudu 😀

No…naštěstí k večeru už jsem se trochu uklidnila, řekli jsme si, že uvidíme na místě, jak to bude vypadat – zkusíme být nenápadní (prostě jen zalézt do auta, nevydělávat stan, vařič nic co by vypadalo jako camping) a přespat v autě, kdyžtak budem ukecávat (že si řidič potřeboval po dlouhé době řízení odpočinout) a případně přespíme v campu.

Tak jsme vyjeli. Cesta nám trvala dýl než jsme čekali. GPS sice hlásila nějakých 6,5h, ale protože cestou do Vídně to jelo bídně, trvalo nám to nakonec hodin skoro 10 (cesta zpět 8). Pravda, že jsme stavěli v Grazu a také u Wottersee, nádherně tyrkysového jezera v Rakousku.

TIP #1

Kupovali jsme rakouskou dálniční známku na 7 dní, vyšla asi na 250kč – pokud jedete trasu přes Vídeň a Graz, vyhnete se placení tunelů, které je na trase přes Linz a Salzburg. Navíc, pokud jedete jen do Slovinska, do NP Triglav a nepokračujete dál, nevyplatí se kupovat slovinskou dálniční známku. Úplně v pohodě dojedete po normální silnici, která je hned vedle dálnice a je jen o 5 minut delší).

Chcete-li navíc ušetřit 8 euro, nejezděte z Villachu přes Karawanken tunel, ale vezměte to přes italské Tarvisio a z něj přes Rateče do Slovinska.

Cesta je moc krásná, zejména u hranic s Rakouskem a pokud jedete přes italské Tarvisio a dále směr Kranjská Gora. Výhledy na Triglav jsou opravdu úchvatné, takže my jsme si cestu opravdu užívali a stavěli jsme i na focení, protože to byla náádhera.

K večeru jsme dorazili k Bledskému jezeru, které vlastně původně ani nebylo v plánu. No nakonec jsme tam zůstali tři noci 😀

Stihli jsme ještě krátkou koupačku než zalezlo sluníčko a šli se poptat do campu (Camping Bled) – ten byl ale úplně plný. Počítali jsme, že budeme první noc v campu, protože Bled je přeci jenom celkem turistická oblast. Nakonec jsme ale překonali obavy když jsme viděli, že někteří přespávají na našem parkovišťátku a rozhodli se udělat to samé. Parkoviště bylo hned nad campem a tou nejlepší pláží u jezera a hned vedle byla další super pláž, takže parádní lokalita. Při vaření večeře jsme se seznámili s polskou rodinkou a vzájemně si vyměnili pár rad a tipů kam se podívat, kde přespat atd. Zajímavé bylo, že Poláci o tom, že camping je ve Slovinsku ilegální ani netušili 😀

SOUTĚSKA VINTGAR

První přespání probéhlo hladce. Brzy ráno jsme vstali, udělali snídani a vyrazili do soutěsky Vintgar, která je kousek od Bledu. Soutěska je udržovaná a proto je zde také vstupné (myslím 4,5 eura/os), ale rozhodně to stojí za to. Dobré je, přijet hnedka z rána na otvíračku, která je v 8. Potkáte tak po cestě jen pár lidí. Když jsme se kolem 11 vraceli zpět (stejnou cestou, k autu), byly tam mraky lidí a šíleně dlouhá fronta na vstupenky.

Soutěska Vintgar nás naprosto učarovala. Cesta vede po dřevěných mostíčkách a cestičkách podél skal a voda je nádherně tyrkysová, průzračná a propletená krásnými vodopádky. Dlouhé je to tak max. 2 km (myslím) a i s focením to vyjde tak na ty 2-3 hoďky, podle toho jaké máte tempo a jak moc fotíte. Stezka je završena vodopádem Šum, který je opravdu nádherný a my jsme tam třeba strávili skoro hodinu.

Odpoledne jsme dali koupačku v Bledském jezeru, což byla paráda. Krásně nás to totiž zrelaxovalo. Jezero je celkem hluboké, takže se do něj dá klidne hnedka z břehu skočit a je úžasně čisté. Na to, že nemám moc ráda hloubky a nerada plavu někam daleko, jsem se v jezeře cítila naprosto bezpečně a plavala jsem si kam jsem chtěla. Pro mě to byl neuvěřitelný pocit a zážitek, nikdy jsem se nikde jinde (ve vodě) takhle necítila.
Je to bomba.
A asi jsem se zamilovala.

Navečer jsme se odpočatí ještě sebrali a šli si obejít celé jezero a na Bledský hrad, který ční na skále nad jezerem. Z hradu je parádní výhled a jste tam za chvilinku. Procházka kolem jezera je dlouhá asi 5km a je to také krásná podívaná.

VODOPÁD PERIČNIK

Přenocovali jsme opět na našem oblíbeném parkovišťátku a na druhý den trochu změnili plány, a místo k jezeru Bohinj jsme si to namířili zpět odkud jsme přijeli – k vodopádu Peričnik. A udělali jsme dobře, protože to byl asi největší zážitek z celého výletu. Peričnik nás naprosto uchvátil.

Cesta vede z Bledu do vesničky Mojstrana a byli jsme tam do půl hodinky. Zaparkovali jsme a vydali se na asi 6km túru k vodopádu podél světle tyrkysové průzračné říčky. Je to opravdu nádherná procházka a určitě doporučuju si ji projít, ikdyž se dá zajet i přímo k vodopádu.

Blbinky po cestě musí bejt 😀

Cestou zpět jsme ještě zastavovali v Jesenici, protože nám došla propanbutanová bomba a byli jsme namydlení co se teplých večeří týče 😀 Naštěstí nebyl problém bombu sehnat – našli jsme ji v místním Hervisu.

Opět to byl výlet tak na dopoledne, takže odpoledne jsme opět strávili u jezera. Tentokrát jsme si dali projížďku na paddleboardu, který stojí na hodinu asi 10 euro a byla to paráda.

Za odměnu (a ušetřené peníze za camping – což je mimochodem tak 30-35 euro na den) na nás čekaly skvělé wafle se zmrzlinou a jahodami. Mňam.

PS: ne, nestály 30 euro 😀

Večer jsme šli utahaní jako koťata spát a já si dala budíka na pátou ráno. Chtěla jsem si totiž vyjít na kopec Ojstrica hnedka nad jezerem na východ slunce. A byla to paráda. Ráno nikde nikdo, užívala jsem si ticho a klid u jezera a barvy, které malovalo vycházející slunce na oblohu.

Cesta na Ojstricu vede hnedka zleva od Camping Bled a nahoře jste max. za 20 minut, ale je to pěknej krpál. Stojí to ale za to. Výhled na celé jezero je okouzlující. A kdo chce, může si vyjít ještě o kus výš na druhý kopec (Osojnica).

Asi v 7 jsem dorazila zpět k autu, naplněná klidem a spokojeností. Cestou jsem si sedávala u jezera a celkově jsem si tuhle mojí malou ranní rozcvičku hrozně moc užila. Sama se sebou.

jezero bohinj

Dali jsme snídani (jablečnou kaši) a vyrazili k jezeru Bohinj. Dojeli jsme zase asi za půl hodinky a opět krásnou cestou s výhledy na vrcholky hor. Ráno bylo jezero nádherně klidné…

Dojeli jsme až na druhý konec do vesničky Ukanc, kde je i camp. Zaparkovali jsme (platí se, myslím 1,5 euro na hodinu) a vyrazili údolím směrem k nejvyššímu vodopádu Slovinska – vodopádu Savica.

Cesta vede kolem malebných chaloupek a z obou stran se ční obrovské a strmé hory, na což je krásný pohled. Cesta nám trvala myslím necelých 45 minut a dorazili jsme k výchozímu bodu k vodopádu (dá se tam opět zajet autem, ale my nejsme žádný lemry!:D). Zaplatíte 3 éčka (holt už je to trochu profláklá turistická atrakce), vyjdete asi tak milion schodů a jste tam. Výhled je krásný, vodopád vychází ze skály a končí v tyrkysovém jezírku. Až k němu ale nemůžete, je to zahrazené a protože je to známý vodopád, všude je dost lidí. Nám se až tolik nelíbil, Peričnik je určitě mnohem mnohem lepší.

Zpátky jsme volili druhou, trošku delší cestu, která vedla přímo uprostřed údolí. Naši dopolední túru jsme opět završili koupačkou 😀 V jezeru Bohinj je krásně studená, osvěžující voda, ideální na smočení po treku. Voda je také krásně čistá a výhledy na okolní hory jsou úžasný.

TIP #2

Všude kolem jezera jsou placená parkoviště – až na jedno. Zadarmo se dá zaparkovat na 2 hodinky u malého parkovišťátka u kostelíčku po pravé straně jezera (směrem od Ukanc). Hnedka naproti je molo, plážička a dá se tam jít koupat.